Rok se s rokem sešel a přišel čas k dalšímu leteckému výletu. Už po čtvrté se scházíme u nás doma. Já s Naďou, plus  kamarádky Marta s Lenkou. Karel nemohl ze zdravotních důvodů. Zatlačil slzu a věnoval se rekonvalescenci. Ve středu na letišti  opékáme uzeniny a připravujeme se na cestu.

                Je čtvrtek časně ráno. Letíme trasu: Hory – Charvátce -  Všeň. Než odstartujeme, přijíždí Pepa polétat s padákem a Karel alespoň zamávat. Cestující Marta a já vzlétáme proti rannímu slunci. Vidíme jen pod sebe. Nasvícená inverze brání většímu rozhledu. Naproti nám letí Petr Kazda ze Všeně. Jsme domluveni, že se setkáme v Charvátcích. Klaplo to dokonale. Petr přistává deset minut po nás. Místní, Olda Smola, vytahuje taky mašinku a bude nás doprovázet. Nový start, už ve třech. Pokračujeme směrem na východ. Olda nás oblétává jednou zprava, podruhé zleva a fotí. Na úrovni Labe se otáčí domů. Dál letíme dvě rogala. Volám do éteru dalšího účastníka výletu - Jendu Pálku. Ozval se. Je jasné, že východ a západ se setkají. V devět hodin sedáme ve Všeni. Další iniciativu převzal Petr Kazda. Vzal si dovolenou a plně se nám věnoval. Pozval nás na rodinnou chalupu, kde si ve stínu kaštanu užíváme jeho pohostinnosti. Zíráme, co tento človíček stíhá v osobním i profesním životě. Je jak na klíček. K večeru se přesouváme na letiště. Stále někdo přilétá, přijíždí. Zdravíme se, seznamujeme a máme z těch jmen pěkný guláš. Domlouváme se, že místní letiště bude naše základna k výpadům do okolí. V noci nás zastihla hůlava , stejně jako v půlce republiky. Převazuji éro ke kotvám. Statečně mi pomáhá Naděnka. Ráno ještě chvilku prší, ale je to na létání. Naložím Lenku a vydáváme se poznávat krásy zdejšího kraje. Vzduch je rozmíchaný  a fouká co kilometr jiný směr. Prolétáme kolem hradu Trosky, Hrubé Skály, pak na Příhrazské skály. Vracíme se. Za chvíli po nás vzlétá Jenda s mojí Naděnkou skoro po stejné trase. To jsme ještě nevěděli, že Hrubou Skálu uvidíme z pohledu zemského červa. Petr naplánoval výlet právě do míst, které jsme ráno přelétávali. Pěší tůra vyvrcholila výborným jídlem v restauraci Petrova kamaráda. Den zakončujeme koupáním v rybníku nedaleko letiště. V sobotu ráno opět počasíčko jak vyšité. Cíl je jasný Ještěd. Letím s Martou, Jenda sám, nemáme přilbu navíc. Nádherná dohlednost, Jenda nás oblétá a fotí. Netuší, že má plnou kartu. Poslední fotku udělal u zámku Sychrov. U mne, je situace podobná, docházejí baterky. Několikerá výměna baterek. Hurá, povedlo se. Dvakrát oblétám Ještědský vysílač, zuřivě mačkám spoušť.  Ještě nad Liberec  a vracím se na Turnov. Nedá mi to, letím ještě na hrad Kost. Po krásném leteckém prožitku odjíždíme do města za gurmánským prožitkem. Volá mi kamarád Gery. Hlásí, že při svém školním navigačním letu přistál ve Všeni. Tak se úplnou náhodou setkáváme. Svět je opravdu malý. Jóó, a v neděli udělal pilotní zkoušku. Blahopřejeme! Přestože se chystá na letišti párty „kalba“, rozhodujeme se s Jendou k odletu. Předpovědi na neděli nejsou příznivé. Jenda se s námi loučí a před pátou odlétá směr Morava. Za tři a půl hodiny je doma. Balíme také. Věci nakládáme do doprovodného automobilu. Děvčata odjíždějí. S mojí Naděnkou se loučíme s místními a startujeme. Start dobrý ale motor nějak ztrácí výkon. Vracím se nad letiště, výkon se stále zmenšuje. Neváhám a sedám. Za pomoci místních pilotů, nacházíme jednu svíčku „totálka“. Obdarovali mě svíčkami, ještě dělám zkušební let. Zdá se to být dobré. Přesto se rozhoduji nechat mojí Naděnku na zemi a pokračovat dál sólo. Děvčata s autem se vracejí z Mladé Boleslavi pro Naďu. Trochu nervózní z motoru letím trasu Všeň – Mělník – Roudnice – Charvátce. Před přistáním vidím jedno rogalo a ultralalight letící proti mně. Volám radiostanicí, žádná odezva. Samozřejmě to je obětavý Olda Smola s kamarádem. Už podruhé, v tomto týdnu, mi letí naproti. Nakonec se sejdeme všichni na jejich letišti. Éro je uklizeno v hangáru. Olda odjíždí ještě na Ranou. Jdu čekat na doprovod do místní letecké restaurace. Děvčata statečně bojují s GPS-kou, mapou a tmou. Chvilku před půlnocí přijíždějí. Rychle stavíme stany a do hajan. Ráno vystrkuji čenich ze stanu a Olda už je zde. Doplňujeme nádrže. Start směr „domůů“.  Nastoupáváme.  Vidím, že startuje ještě jedno rogalo a přidává se k nám. Kluci mi dělají doprovod až k Nechranické přehradě. Zamáváme si. Začíná to házet a tak stoupám nad oblačnost do čtrnáci stovek. Je tam klid, ale letím čtyřicítkou. Nedá se nic dělat, stáčím u Perštějna výšku. Letím pod oblačností, ale rychleji. Poslední úsek byl ve znamení procházející fronty - jak se říká „bigbít“. V Horách parkují Ticháčci. Než se odstrojím, je uvařená káva a snídaně na vidličku. Hubertíci také přifrčeli. Snídáme společně. Nevím, jak to ti padáčkáři dělají, ale je to pěkný zvyk.

                Jak zhodnotit výlet? No prostě paráda. Kam jsme přiletěli všude otevřená náruč a bezva lidičky. Ve Všeni, se vystřídalo mnoho pilotů, kteří se za námi přiletěli podívat. Hlavní záměr výletu, poznávat se navzájem, se splnil. Ještě moje osobní poděkování dámskému doprovodu. Vždy našly cestu, vydržely naše odborné letecké „kecy“ a  udržovaly dobrou náladu. Milan

Fotoalbum ZDE (klikni)

          Záhadné znaky v obilí.                                                                          Mezipřistání v Charvátcích.

                               Bezděz                                                                               Hrubá Skála

           Marta, Lenka, Petr a Naďa popíjejí Martini.                                             Jenda na "pařezu"

Petr ukazuje krásy okolí, jak pravil jeden mladík z právě prochejícího školního výletu "zasraný výlet, zkurvená příroda"

Ještěd.

Gery bude za 24 hodin pilotem. Hurá.                        Po přistání v Horách snídaně na vidličku. Díky Ticháčci.