30.1.2014 - Protože časopis Pilot nezveřejnil článek o sletu MZK ani po pěti měsících, tak to zůstalo na nás. Karlovo článek je zde. Milan.

               Těšíme se od loňska a konečně je to tady. Sraz rogalistů v Moravském Žižkově 21-22.9.2013. Počasí sice není nic moc, ale poletíme. Ve středu prší a Milan odložil start na čtvrteční ráno. Já bohužel už zase musím do práce a to je letos už poněkolikáté. Ráno za svítání, pár minut po půl sedmé, se Milan zvedá pomaličku jako bombardér a tradá na Rokycany. Tady se k němu připojí Jindra a dál budou pokračovat spolu. Já zatlačil slzu a honem do pracovního procesu. Milan průběžně podává informace o postupu na jih. Tankování v Táboře, oblétání prostorů nízkého navádění atd…. Za rybníkem u Třeboně udělali vlevo v bok a přes Českou Kanadu na Znojmo. Do Moravského Žižkova už jim zbyl jenom skok a ten si nechali jako chuťovku na páteční ráno. Já zatím kmital a kmital. Příhodnou situaci ke startu, když se navečer uklidnil vítr, jsem prošvihl a bylo všechno špatně. V pátek ráno, pár minut po šesté, začalo vydatně pršet a na mraky se dalo skoro dosáhnout. Na letišti jsem přešlapoval v bláhové naději až do devíti a pak jsem to vzdal a šel zase pracovat. Vydržel jsem do půl druhé a hupky na letiště. Mraky jsou výš a zrovna neprší. Ve dvě patnáct už jsem ve vzduchu a tradá po stopách kamarádů. Hurá na Třeboň a dál. Většinu přeháněk na trati jsem oblétl. Některé ne, ale byl to fofr. Za hoďku mám Blovice a pádím dál. Před Kasejovicemi musím odbočit vpravo. Přede mnou nebyla přeháňka, ale pořádnej slejvák. S mrakem vlevo jsem se dostal až nad Strakonice a zde sedám  na letišti. Dál to nešlo, pršelo všude. Po hoďce klábosení s místními piloty je déšť už v Rakousku a můžu dál. Až za Třeboň sranda. Byl to nejlepší úsek celé cesty. Zato přes Českou Kanadu to bylo maso. Není ale nekonečná a po chvíli jsem nad Vranovskou přehradou a to už je Znojmo za rohem. Na liduprázdném pustém letišti je pouze Jirka z klubu výsadkářských veteránů. Na zahřátí jsem dostal vynikající bylinkový čajíček a po zorientování v mapě upaluji dál na východ. Už byl nejvyšší čas, za chvíli bude tma. Milan skvěle zorganizoval světelné vytyčení dráhy a tak bez problémů přistávám v  Moravském Žižkově na soukromé dráze Jeníka Palky. Bylo to doopravdy akorát přesně na konci občanského soumraku.

       Po ubytování a napapání se všichni přesunem do místní osvěžovny pod kombajnem a dlouho do noci rozebíráme zážitky z cesty. V sobotu se pomalu trousí rogalisti. Většinou z blízkého okolí. Chvilku pobudou a zase letí domu pracovat, protože je doba sklizně. Moraváci stále pracují a umí to, ale bavit se umí taky a to je dobře. Mezi kamarády je skvěle. Sobota uteče ani se nestačíme pořádně vykecat.   

     Nedělní ráno je ve znamení velkého hemžení. Všichni balí, zahřívají stroje a chystají se na cestu. Krátce po sedmé se všechny stroje postupně zvedají a míří k domovu. Moravští bratři nás vyprovázejí až k letišti v Miroslavi. Dál to nejde. Před námi je stěna mlhy. Místní se vracejí domu, aby je mlha nezamkla, a nám nezbývá než čekat. Za dvě hodinky čekání jsme doplnili nádrže i žaludky a letíme dál. Z mlhy se vytvořily docela pěkné kumuly, které jsou naštěstí ohraničeny inverzí. Milan, známý stratosferický specialista, strmě stoupá až nad jejich vrcholky a láká nás nahoru. Je pravda, že to nahoře nedrncalo a byl tam klídek, ale zima. Tak jsme se rozdělili. Milan s Jindrou zůstali nahoře a já si užíval termického drncání dole pod mrakama. Protivítr byl dost silný a postupovali jsme ne příliš rychle. K další plánované zastávce nám to trvá skoro dvě hodiny. Toník Šotola na nás čeká na svém letišťátku u Čechtic pod Vlašimí docela dlouho. Polévka, kterou pro nás připravil, málem stihla vystydnout. Po domluvené polévce přišlo překvapení. Z dalších dvou kastrůlků Toník vyčaroval řízky a bramborový salát. Toník se o nás staral jako o vlastní a to ještě nebyl konec. Po vydatném obědě Toník rozestlal ve svém bydlíku, aby jsme si mohli zdřímnout, než přiveze benzin. Nechal nás vydatně odpočinout a s benzinem přivezl také kávičku a oplatky. Řádně odpočinutí a napapaní vyrážíme dál na Rokycany. Termika už pomalu končí, zato protivítr je stále silnější. Stodvacet kiláků nám trvá skoro dvě hodiny.  Milan tankuje a já kalkuluji, jestli ještě stihneme dát poslední etapu do Hor. Je to úplně na doraz. Milan dělá ještě jedno kolečko ke stojanum s drahým benzinem. V poklusu se domlouváme, že já se  zkusím probojovat domů do Hor a on, když to nebude vycházet, přistane v Toužimi. Vyšlo to přesně tak, jak jsme se domluvili. Milan v Toužimi a já na konci občanského soumraku v Horách. Poslední etapu z Toužimi Milan skočil v pondělí.

     Poznatky ze skutečně náročného výletu:

-  Z letišť se pomalu začínají vytrácet namyšlení a nafoukaní frajírci kvůli kterým bylo ještě nedávno na mnoha plochách docela husto

-  Takto náročnou akci lze absolvovat i přes ne příliš laťové počasí.

-  Jindra má skutečně naší krevní skupinu a naše letka dálkoplazů je tím pádem již tříčlenná.

-  Vysílačka je nezbytná k provozu na větší i menší vzdálenosti. 

 Závěrem díky všem, kteří se zúčastnili. Zvláště díky Jeníkovi, který nás vzal pod svá křídla a díky Toníkovi za ukázkovou péči.

     Ahojky a za rok zase naschle na dalším již třetím rogalistickém srazu.  Karel.

Tabulka jak jsme létali.

Záznam z GPS.

Fotografie z této akce ZDE

5.1.2014 - Návštěva z Kladna a oslava Karlových narozenin. Dne 30.12.2013 k nám zavítala návštěva z Kladna se zvláštním letadlem. Bylo to příjemné setkání. Vypadá to, že si uděláme na oplátku výlet do Kladna. K večeru jsme se sešli u Karla, na oslavě jeho narozenin. Tentokrát s příjemnou změnou, nekouřilo se. Hurá. Ještě jedou, Karle, vše nejlepší. Fotogalerie ZDE Milan.

Europa XS, odkaz na parametry ZDE.

Míra si zalétal se Sovou.

Modeláři si přišli také na své.

Kladenáci odlétají.

Mejdan u Karla.

Nejmladší účastník.                                                              Oslavenec.

Brm,brm a hamů papů.

Gery, není na hanbě jen telefonuje.

2.1.2014 - Doručená PF2014 od kamarádů a známých. Děkujeme Vám všem.