Na otočku do Frymburka.

Jindrovo nadšení z nového éra je značně nakažlivé. Už před týdnem, při návštěvě u nás na Horách, s ním šili čerti. Společně bychom se mohli podívat za kamarády na Moravu. Znojmo i Moravský Žižkov jsou přeci na dostřel. V pátek tam a v sobotu zpět to by byla docela paráda. Jelikož jsem docela slaboch, jak mě znáte, tak jsem byl ukecán hned a bez problémů. POLETÍME. Celý týden bylo počasí jako ze žurnálu, jenom na sobotu je jasné, že bude líp u pípy než ve vzduchu. Rosničky totiž do předpovědí od soboty dál namalovaly větřík nějakých 25 metrů a v tom doopravdy ještě neumíme. Ve čtvrte k jsme se telefonem s Jindrou domluvili, že výlet zkrátíme jenom na pátek a dáme Rokycany, Strakonice, Frymburk, Kramolín, Rokycany a domů do Hor.  Ještě předloni by byl takový plán pomalu na týden,ale učíme se rychle. Abych po zimní pauze nastartoval žáčka Jáchyma, tak poletí taky. 
     Jak řekli, tak udělali. V pátek startujeme dvě minuty po sedmé. Je dva stupně pod nulou a přes kouřmo docela mizerná dohlednost. Jáchym si cvičí přímý let a navigaci dle předletové přípravy. Za hoďku po ohlášení sedáme v Rokycanech. Jindra už je připraven takřka v pozoru. Je přímo vzornej, jako by nebyl z Rokycanského doupěte. Žádné čekání a jedeme podle plánu. Po ranní kávičce startujeme na Strakonice. Od Plzně na jih je dohlednost ještě o něco horší. Teplota pomalu leze nad nulu a o směru bezvětří je zbytečné diskutovat. Netrvá to dlouho a sedáme ve Strakonicích na jejich parádní dráhu. Je tady jako vždy přívětivo, ale moc se nezdržujeme. Po krátkém klábosu s afis&a acute;kem a protažení  koster startujeme na Frymburk. Teplota už je dost nad nulou a dohlednost se taky výrazně zlepšila. Jak pomalu stoupáme podél Šumavy, začíná se probouzet termika. Kousek před Lipnem Jindra vyrušil mořského orla, který kroužil ve stoupáku. Orlovi se to moc nezamlouvalo, ale pochopil, že Jindrovo pták je přeci jen o dost větší a vyklidil pole. Ve Frymburku sedá Jindra jako první a já s Jáchymem hned za ním. Letiště je liduprázdné, ale pěkné. Sluníčko se snaží skoro jako v létě a větřík je tak akorát. Už jsme dost daleko a tak další postup raději konzultujeme s přítelem na telefonu. Rosnička Pepa varuje před severozápadním větrem, který se probouzí dřív, než bylo v předpovědi. Už jsme toho viděli dost a tak rada starších zavelí k návratu. Kramolín si necháme na příště. Startuji jako první a jak se tak kochám, tak jsem se nechal sfouknout z trasy trochu dost na východ. S Jindrou se chvíli hledáme. Za Prachaticemi už jsme zase ve formaci a tradá na Rokycany. Zlaté vysílačky, bez nich bych se určitě nenašli. Termika nás udržuje ve střehu, ale cesta ubíhá docela svižně. Ještě zdaleka nejsou čtyři a už máme Rokycany před sebou. Po přistání a povinné kávičce chvilku klábosíme s Frantou Herinkem a pokračujeme dál k domovu. Jindra  mě doprovází až ke čtyřem sudům a než se vrátí do Rokycan, tak se ještě chvíli potuluje nad krajinou. Ještě toho měl málo, tak si užíval. Já s Jáchymem zatím míříme k domovu. Před pátou už rolujeme k hangáru a je nám fajn. Jáchym má za sebou první delší výlet. Jenom co se umoudří počasí, tak budeme létat zas a možná i dál.

                                                                                                                                                Ahojky Karel 

Jindra pózuje ve Frymburku.

Záznam trasy.

Já a Jáchym po přistání v Horách.

16.3.2014 - Nováček na letišti. Není to nový pilot, ale starý pes Zdeněk Nováček. Konečně razantně upravil svoje pracovní aktivity a bude mít snad více času na létání. Jeho přílet je toho důkazem. Navštívil nás jen tak pro radost. Tak, Zdeňku,  jenom vydržet a létat. Milan.

Zdeňek a Karel.

Do nové sezony s elektrickým posunem těžiště.

A zpátky do Přílez.

11.3.2014 -

Trochu neletecká návštěva Prahy  

Již před časem jsme na vzdušných toulkách po naší vlasti poznali pilota Petra Kazdu. Petrovo lítadlo je plné neskutečných a skvělých nápadů. S láskou vypiplané až k dokonalosti neskutečnou řemeslnou zručností. No a  tenhle šikula nás pozval na exkurzi do své firmy. V lítací sezoně nebyl čas a až v pondělí Milan zavelel: ve středu 26. 2. 2014 jedeme k Petrovi. To si přeci nemůžu nechat utéct.

 Ve středu jsem připraven podle Milanovo pokynů a byl jsem tak nedočkavej, že jsem mu vyrazil naproti pěšky. Krátce po osmé jsme komplet (Milan, Naděnka, Lenka a já) a po šestce svištíme na Prahu. Milanovi jsem nabízel svou navigaci, ale ten to s nesrozumitelným mumláním do vousů odmítl s tím, že to má zmáknutý a doopravdy měl. Na kraji Prahy mi se slovy kontroluj, vrazil do ruky kopii mapy se zakreslenou trasou. A už se noříme mezi paneláky kousek za Kladnem. Zakufroval jenom jednou. Po krátké chvíli už parkujeme před nenápadným domkem, ve kterém sídlí Petr se svou firmou. 
     Petr nás přivítal se svým nenapodobitelným lišáckým úsměvem a lehce rozcuchanými kučerami. Vstupní vestibul s voliérou zpěvných ptáků a vitrínami plnými vzorků Petrovo výtvorů to byl důstojný začátek naší exkurze. Nikdo z nás nevěděl na co koukat dřív a co obdivovat potom. Bylo to samé jůů a hele a koukej. Zrak nám všem přecházel, až jsme z toho málem šilhali a to byl jenom začátek. Nádherné lisy a stroje z minulého i předminulého století jsou rozmístěny ve většině koutů. Petr k jednotlivým strojům vyprávěl jejich historii, než se mu podařilo je koupit. K tomu jen tak mimochodem jednoduše popisuje jednotlivé tvůrčí a výrobní operace a postupy.  V jeho podání je to skutečně jednoduchá brnkačka. Vyrábět státní vyznamenání, plakety, odznaky a zlaté šperky na té doopravdy nejvyšší úrovni to nejspíš až tak jednoduché nebude. Petr není jen vyjímečný, Petr je přímo přírodní úkaz. Takřka tři hodiny procházíme z jedné místnosti do druhé, až jsme dojmů a vjemů zcela plni. Krátce před jednou, když nastal čas na oběd, Petr krátce zmizel. Vzápětí je zpět a vrátil se nám společenský švihák. Kučery učesané, obuté černé lakovky, jenom lišácký úsměv je stále stejný. Petr se zkrátka umí pohybovat jak na letišti, tak v dílně a ve společnosti se také neztratí. Po obědě v nedaleké útulné hospůdce už následuje jenom rozloučení a cesta zpět domů tentokrát pro změnu přes Plzeň.

      Petře díky za den plný nových dojmů a co nejdřív zase někde na letišti, nebo kdekoliv jinde.

                                                           Karel a ostatní účastníci zájezdu Naďa Lenka a Milan.

                                                                       Přivítání.

Petr ukazuje, jak se lisují medaile.

Hotové pamětní medaile.

Obří lis, jak píší na štítku 320000kg.

Výroba smaltů pro historické tisky.

Jestli se dozví „nahoře“ jak jsou někteří čilí, tak půjdeme do důchodu v devadesáti.

8 - 9.3.2014 - Horské zpravodajství. fotoreportáž z uplynulého víkendu ZDE. Milan.

Super Decathlon z letiště K.Vary.

                                              Seznamovací let.                                      Zuřivá reportérka.

Modeláři modelaří.

Pepa s Dádou letos poprvé.

Neděle, Jindra na okruhu.

7.3.2014 - Dnes nás navštívil 29000 originální návštěvník. Děkujeme.

4.3.2014 - Kamarádi z Rokycan mají nové webové stránky. www.fhdeltaair.cz