29.10.2018 -

       V sobotu 15. 9. 2018 odlétám na spřátelené letiště Žatec. Nespěchám, prohlížím si ranní krajinu. Letiště Přílezy ještě spí. Zdravím je na slepo rádiem a pokračuji nad Valeč. Zakroužím nad zámkem, přilehlou zahradou a pokračuji na Račetice. Tady mají tradiční slavnosti cibule. V rádiu slyším Petra z Erpužic, jak se hlásí na věž. Oznamuji, že jsem na blízku. Za chvilku již oba kroužíme nad přistávačkou. Je tu zatím pět rogal. Postupně všichni dosedáme  na žateckou dráhu. Trojici z Charvatců vede veterán Olda. Přilétli jen na skok. Obhlížíme jejich mašinky a za chvíli se s nimi loučíme. Po kávičce nás s Petrem místní vezmou do města. Dáváme si gáblík a pěšky se vracíme na letiště. Tam už vše frčí - gril se točí, stoly se začínají plnit. Už přiletěl i Karel s Jindrou. Bohužel Jindra se musí vrátit domů. Pak to jde vše jak na drátku, príma zábava běží překotným tempem. Udeřila moje hodina a před půlnocí uléhám do spacáku. Vzdáleně poslouchám, že večer pokračuje v dobré náladě. Probouzím se za svítání. Kontroluji kamery na horském letišti. Standa odstartoval za námi do Žatce. Za hodinu, trochu ztuhlý, je zde. Necháme ho roztát, vypít si kávu a už letíme společně domů. Trasa Podbořany, Valeč, Toužim, Bečov, Hory. Za čistou hodinku jsem doma.

                                                                  Děkujeme za tradičně krásný večer. Těšíme se na příští Žatecký rok. Milan.

Fotogalerie ZDE

      Už pečeme.                                                                               Kluci z Charvatců.

Posezení v pergole.

V Žatci jsou pořád na stráži.

Pepa a Karel.

Standa při nedělním návratu.

5.10.2018 -

Tak jsem obrečel Teplický slet. Nízký stav vody na Úhlavě ale vedl ke zrušení sjíždění řeky. Tak sedám v sobotu ráno do rogálka a letím do Teplic. Nabral jsem výšku. Zdá se, že cesta podél Ohře je uzavřená oblačností. Náhradní trasa je přes Bečov a Toužim. Nebylo to však potřeba. Nahlásím opuštění CTR  a stoupám ke hřebenům Krušných Hor. Nabízí se krásný pohled na Doupovské hory a řeku Ohři. Přilétám k Měděnci, hází to se mnou v úplavu za Klínovcem. Měděnec je za mnou a drncání skončilo. Se slušným větrem v zádech se rozhoduji letět dál, nad hřebeny, až k Děčínskému Sněžníku. Zase další kousek naší zemičky kde jsem ještě nebyl. Fotím a natáčím o sto šest. Sněžník je tady. Obracím. Proti větru se ploužím k Teplicím. Postupně klesám a rychlost se zvyšuje. V Ústeckém údolí ještě tolik nefouká, ale termika se hlásí o svá práva. Kličkujíc v termických bublinách přistávám na dráhu 18. Karel, který letěl chvíli po mně, je už taky tady. Pozdravím se s místními piloty a než obsloužím svojí mašinku, přilétají piloti z Borku. Skoro všichni přilétající bojují s termikou. Utvoříme rychle skupinku Borek & Hory a posunujeme se k místnímu bufetu. Ti, co dnes neletí (já) si dávají pivečko, ti druzí Birella a všichni výbornou klobásku. Dobrou náladu narušila tragická nehoda pilota asi dva kilometry od letiště. Dovršila to nehoda německého pilota, který přistál bez podvozku. Naštěstí bez následků. Odnesla to jen vrtule. Zlatá Sova, které koukají kolečka i při poloze zasunuto. Návštěvníci postupně odlétají. Zbytek večera trávím s místními v klubovně. V jedenáct se rozloučím a jdu do hajan.

Ráno jsme vzhůru dva - kolega ze Slaného a já.  Startujeme těsně po sobě. Rádiem si dáváme pac a pusu a s přáním dobrého letu vyrážíme každý na svůj kurz. Letím přes Mostecké letiště kolem kostela „turisty“, autodrom, podél Krušných Hor domů. No co dodat. Až na jeden stín úžasný výlet. Přehrabal jsem fotky a výběr je ZDE. Milan.

Doupovské hory.

Děčínský Sněžník.

    Tak má vypadat dáma na sletu.                                              S partou z Borku v místním bufíku.