21.1.2018 -

Letošní novoroční létáni, jsem nedal. Ze Silvestrovských oslav jsme se vrátili kolem čtvrté ranní. V sedm hodin koukám z postýlky na oblohu. Je jasno. V tom připlul obláček a rychle pelášil k východu. A je to v pytli. Éro mám sice připravené, ale obloha se zavřela veškerému přijatelnému létání. Poslední můj let byl 26 prosince. Po deseti minutách letu jsem však přistál, znechucen počasím a drncáním ve vzduchu. Dnes nejedu ani na letiště. Doma je povinná rodinná sešlost. Ostatní kamarádi přijeli na letiště sdílet silvestrovské zážitky. První, kdo si zalétal, byl Karel. Vyčkával do pozdních odpoledních hodin a dal první letošní let na našem letišti.

Kdo si však počká, ten se dočká. Ten můj správný den byl 10 ledna. Z práce domů pro teplé boty a rovnou na letiště. Ve tři hodiny jsem již ve vzduchu. Kam poletím? Na severovýchod asi ne, tam mají nácvik přístrojového přiblížení. Směr západ? Tam je to taky nevalné. Matka příroda dala jasný signál. Vidím krásnou uličku mezi nízkou oblačností směrem na jihozápad - vrch Dyleň. Teplota je kolem osmi stupňů, jako na jaře. Letím nad obcí Rovná a dál po hřbetu Slavkovského lesa. Přeskakuji údolí u Dolního Žandova a už je přede mnou Dyleň. Vysílač je na půl v oblačnosti. Rychle fotím. Nevím, jak dlouho bude vrcholek vidět. Stihnul jsem to. Obracím. Zamávám v Kynšperku modelářskému spoluletci Pavlovi. Ještě do Habartova, zkusit jestli je Gery doma a pak rovnou do Hor.

Tak, první můj letošní let mám za sebou. Skoro sto kilometrů, hodina a půl letu. Éro odstavuji do depa. Odstraním drobné hříchy z technické prohlídky plus nějaká ta vylepšení a na jaře hurá do luftu. Milan

Kravičky u obce Rovná

Dyleň.

Pohled na Slavkovský les.

1.1.2018 -

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz