říjen
28.10.2015 -
Ve středu zabučela SMS od Franty Herinka s pozvánkou k přátelskému setkání v Erpužicích. Začali přicházet telefonáty, zda letím. Vysvětluji všem, že mám celý víkend pohotovost. Maximálně budu létat s modelem. Po trochu zmateném počasí na začátku týdne
, se předpovědi stále zlepšovaly. A tak brouk v mé hlavě hlodal. Zkouším kolegu, zda vezme alespoň půlku pohotovosti. Dobrá zpráva, bere! V sobotu po obědě létám s modelem v termice, pak zrychlený 
přesun na letiště a hurá za klukama do Erpužic. Ještě dolít Fridex a jsem ve vzduchu. Kochám se podzimní krajinou, mávám na padáčkáře letícího u Konstantinek a jsem v cíli. Panuje zde čilý provoz. Jak se později dozvídám, v neděli jsou zde pilotní zkoušky. Krom místních zde vidím známé tváře. Jindru Fajmona z Rokycan, Petra Hlinku z Chotěšova a velké překvapení Pepu Jesínka z Žatce. Uložili jsme éra a scházíme se v místní klubovně. Večer příjemně utekl v dobré společnosti.
Nedělní ráno nás přivítalo cáry mlhy s nízkou oblačností. U ranního kafe brouzdáme po internetu a zkoumáme počasí. Volám ještě do Varů na věž. Základny jsou v tisících fítech, nemá cenu dál vyčkávat. Loučíme se s místními. Ještě společné foto a rozlétáme se na svá domovská letiště. Moje cesta byla okořeněna vydatnou turbulencí, až klouby na rukou bělaly. Od Krásna se drncání trochu zklidnilo. Ještě nahlásit vstup do CTR a kolem desáté dosedám na plochu v Horách.
To, že si ještě do konce roku polétám, jsem věděl, ale že se podaří takové setkání, jsem ani nedoufal. Děkuji Erpužické partě za pohoštění a poskytnuté zázemí. Zase někdy nashledanou. Milan.
Zdeněk vzorně obsluhoval u baru.
Pepa a Jindra.
Foto na rozloučenou.
19.10.2015 - Nové éro na Horách V neděli večer 18.řijna 2015 si Přivezl náš nový pilot Slavomír Ridzoň na letište svou novou mašinu. Jedná se o Eso II s motorem Rotax 462.
Slávku ať ti to létá a vychutnávej si každý let.
Ahojky Karel
P.S. Slávku, blahopřeji k prvnímu pilotovi z našeho "vrhu" a novému éru. Milan
Slávek kontroluje zajištění éra.
Ještě přivázat špičku křídla a jedem.
Konečně v Horách.
4.10.2015 - Dnes nás navštívil 60000 originální návštěvník. Děkujeme.
3.10.2015 -
Na víkend 13. 9. jsou v plánu Teplice. Jindra přiletěl z Rokycan již v pátek. Chce letět i Milan. Po dlouhé době by měla vyrazit naše kompletní tříčlenná letka. V Teplicích je vždy přívětivo a tak se nemůžeme dočkat, až ráno vyrazíme. Za svítání jsme připraveni, ale ráno je poněkud mlhavé. I ptáci chodí pěšky. Sedíme, klábosíme a čekáme, až sluníčko mlhu rozpustí. Teprve po obědě sluníčko prorazilo, ale to už by bylo do Teplic jen na otočku. Krom toho, sm
ěr na východ stále není čistý a bylo by to kličkování mezi cáry mlhy. Zato na západ je zcela čisto. Rozhodnutí je snadné a rychlé. Místo do Teplic poletíme do Chebu. Už jsme g tam dlouho nebyli a je tam taky dobře. Vyrážíme všichni tři. Milan, protože to umí nejlíp, odmeldoval komunikaci s Karlovarskou věží a jedéém. Ale jenom chvilku. Milan ještě nebyl nad Starým Sedlem a už koktal. Tedy ne že by koktal Milan, ale hlásil koktající motor. Nějak se ho to letos drží. Obrátil zpátky a na jeden, chvilkami jen na dva válce, se vracel zpátky do Hor. Já s Jindrou pokračujeme dál. Ne že bychom letěli rovnou, ale udělali jsme si takový brouzdavý vyhlídkový let směrem na Cheb. Okolo Sokolova přes Medardovu nádrž. V Habartově jsem samozřejmě pozdravil Geryho (už aby taky létal s námi) a přes Chlum sv. Máří dál na západ. Kynšperk, Luby a Frantovky a už máme před sebou Cheb. Ve vysílačce je ticho, ale uvítací výbor tří místních členů nás již očekává. Petr Endršt, dříve padáčkář, dnes UL, ortodoxní padáčkář Jarda Vrbka a třetího jsem nevěděl kam zařadit. Začínal prý s létáním, stejně jako já, v osmdesátém roce v Deltaclubu K. Vary a pořádně se rozbil. Tenkrát to stálo docela dost krve. Stále jsem ho neuměl zařadit. Během kotvení strojů přemítám, kdo by to mohl být. Z Chebu létal jenom jeden člověk, ale už je to přeci jenom třicet
pět let. Mám ukotvenou mašinu a náhle se mi rozsvítilo. Chouň, Petr Chouň. Petr ani nechtěl věřit, že po takové době mi jeho jméno takhle naskočilo. Pochlubil se, že má vlastní letadlo a hangár. Rogalo to už je jenom dávná vzpomínka.
Po chvíli, tentokrát už bez koktání, přilétl i Milan. Vypadalo to, že jsme opět kompletní. Aby překvápek bylo dost, tak na konci občanského soumraku na nebi vrčí další rogalo. Petr Hlinka přilétl z Chotěšova. Po dlouhé pauze se zase začíná rozlétávat a docela mu to jde. Stroje jsou ukotveny. Jarda nás ubytoval a my vyrážíme na večeři do Podhradu. Hospodský v místní hospůdce je svérázný a obsluhuje skvěle. Tak nějak si představuji Palivce. Večer v dobré společnosti se skvělou pečení a pivkem utekl rychle. Půlnoc je tu coby dup. Ráno se moc nezdržujeme. Pro změnu to má foukat trochu víc. Jindra s Petrem míří na Chotěšov a já s Milanem do Hor. Před Kynšperkem Milan už zase koktá, ale jenom občas a v některých otáčkách. Opatrně to dotáhl až na domovské letiště a i Jindra s Petrem po chvíli hlásí, že jsou doma.
Ahojky Karel
Tak jsem tady. (Jindra)
Kobylka se usadila u Jindy v Horách a doletěla jako cestující až do Chebu. Koho si stopla zpět nevím.
Hospůdka v Podhradu.
Petr ráno před startem domů.