září
30.9.2017 - Návštěva dne 21.9.2017 u nás přistála tato dvě letadla.
Robin DR 400-140 pilotoval Milan Mikulecký
Tecnam P2002 z Benešova.
27.9.2017 - Návštěva virníku. Pavel Březina navštívil naše letiště. M
Před odletem.
24.9.2017 - Dnes nás navštívil 105000 originální návštěvník. Děkujeme.
15.9.2017 Jihlava 26.8.2017
Původně jsem neměl v plánu na slet LAA do Jihlavy letět. Vše bylo jinak. Moje drahá polovička v tomto termínu odjížděla k móóři. Já, při představě depresí z domácí samoty, jsem se rozhodl vyrazit na cesty. Vzal jsem si tři dny dovolené, rozloučil se a odletěl směr Jihlava.
První etapa ve čtvrtek z Hor do Charvátců. Cesta údolím Ohře, kolem Nechranice ubíhá a už přistávám. Jdu pozdravit Oldu Smolu, pak rychle připravit spaní a hupky, dupky do místní hospůdky na večeři a pivíčko.
Do druhé páteční etapy mne vítá krásné svítání. Trasa vede z Charvátců na letiště Rohozec. Večer přelet do Jihlavy. Letím, dohlednost nic moc. V GPS mám plán cesty, ale z cvičných důvodů letím i podle klasické mapy. Fotím, co světlo dovolí. Kolem půl deváté začínám komunikovat s TWR Čáslav. Dveře do CTR jsou otevřeny. Za chvilku přistávám v Rohozci. Jen jsem zaparkoval éro, začali létat Gripeny a Alky. Hezký pohled. Volám Jirkovi Milému a hlásím přílet. Za půl hodinky je na letišti. Přivítali jsme se a u
ž společně procházíme hangáry. Je to krásné letecké hnízdo. Jirka mne vezme do nejbližší obce a domlouváme se ve čtyři na letišti. Já dokoupil zásoby u asijského obchodníka a dal jednoho lahváče na cestu. S dobrou náladou a menší turistickou procházkou se vracim na letiště. Kolem čtvrté se začínají sjíždět místní letci. První je František s Karlem. Vytušili můj stav v poledním žáru a přivezli petku s točeným pivem. Letíme až k večeru a tak se můžeme osvěžit. Začíná to tu ožívat. Jirka po příjezdu vys
ílá do vzduchu pilotního žáka k druhému sólu. Láďa s Alenou se přidávají k naší pozorovací skupině pod pergolou. Klubový Stratonek vyváží do vzduchu piloty jednoho po druhém. Chtěli jsme startovat kolem půl šesté, ale Dan zůstal zasekaný na výpadovce z Prahy. Přijíždějí v šest hodin. Pak to šlo ráz na ráz. Startujeme v půl sedmé, kolem krásného zámku Kačina, po ose dráhy „jedna čtyři“ letiště Čáslav do Jihlavy. Grypeny vidět nebyly, asi je schovávají do hangáru. V půl osmé jsme v cíli. Tam je už Karel z Hor, Jindra z Rokycan a část moravské letky. Postavíme stany, přivážeme éra a jdeme do paraklubu. Večer je veselý a bujarý. Budoucí pilotka Radka, podávala kolkovanou žádost o přijetí trubkonautického klubu.
Sobotní ráno začíná slet Nebeských andělů a LAA. Proud letadel zahušťuje parkovací plochu. Odhaduji tak dvě stě kousků všech kategorií. Probíhají přednášky a ukázky první pomoci. O iluzích, ne osobních, ale leteckých mluvil MuDr. Melechovský. Hlavně zde jde o setkávání pilotů. Na jednom 
místě celá republika. Vše ubíhá rychle. Ještě pozdní svačina a roluji na start. Hlavní peleton již odletěl a tak přede mnou je jen jedno letadlo. Vzlétám, vyfotím Jihlavské letiště a letím do Borku. Zbytky termiky mnou pohupují, ale po půlhodince je klid. Trochu placatá krajina ku Praze nabízí spousty fotografických lákadel. Nalétávám zprava, z leva a mačkám spoušť. Volám rádiem do Borku, nikdo neodpovídá. Po přistání vím proč. Místní pilot Martin zapíjí svobodu. Utábořím se, pomůžu udělat společné foto a zapojuji se do oslav.
Nedělní ráno je ponořené do mlhy. Večerní bouřka udělala své. Využívám toho a jdu do Staré Boleslavi na výlet. Dokupuji zásoby a přes Proboštská jezera se vracím na letiště. Mlha je ta tam, ale fučí docela slušný vítr. Vyčkávám, ale musím letět, ať to stihnu do západu slunce. Původně to měly být Teplice, ale silný protivítr rozhodl za mne. Otáčím na Ranou a letím na „bočák“. Tak to stíhám, než slunce zapadne. Napsal jsem zprávu do Teplic, aby mě nečekali. Za šera stavím stan a zalézám do pelíšku.
Pondělní ráno je obloha jako vymetená, dohlednost kam oko dohlédne. Odlétám kolem kopce Raná směr Teplice. Za Charvátcemi odbočuji na České středohoří. Prohlížím si krajinku a kolem Milešovky se přehupuji do Teplické kotliny. Pokračuji dál na Krušné hory. Nad Komáří Vížkou otáčím zpět do Teplic. Tam na mne čekal Vladimír. Byl připraven ke vzletu, že mi ukáže místní krásy. Mám ale málo paliva a tak bych ho zdržoval. Letí tedy sám. Mne si vzal na starost Venca. Za hodinu a půl se scházíme všichni tři u kávy. Pak procházíme zdejší dílnu a hangár. Je tady vždy na co kukat. Vladimír jede domů. Vzal mne s sebou a vysadil u restaurace. Konečně si dávám klasický teplý oběd. Vracím se zpět na letiště. Polední klid na lůžku skončil a já se chystám na odlet domů. V plánu mám hřebeny Krušných Hor. Po vzletu je termika přijatelná. Využívám jednoho stoupáku k nabrání výšky. U Bouřňáku vlétám nad hřeben a letím po něm až k Měděnci. Naposledy jsem viděl tyto kopce ještě s volným rogalem. Byl to smutný obrázek. Pahýly stromů se táhly až ke Klínovci. Hrůza. Mám dobrou zprávu. Tyto hory se opět zelenají. Byl to velmi pěkný a uspokojivý pohled. Doletěl jsem ke Klínovci a začal klesat k domovu. Mávám na Podlesí Toníkovi s Janou a jsem doma v Horách.
Tak skončila moje letecká terapie. Prožil jsem spoustu krásných zážitků. Děkuji všem lidičkám kolem letadel za přátelské přijetí. A vzkaz těm, kteří nejsou ještě rozhodnuti. Zkuste to. Poznávejte tu naši zemičku. Jen se zabalit a vylétnout. Milan.
Fotogalerie ZDE
Údolí Ohře
Charvátce v pátek ráno.
Zámek Kačina.
10.9.2017 - Dnes nás navštívil 104000 originální návštěvník. Děkujeme.
3.9.2017 -
Stejně tak jako již předchozí dva roky i letos letíme okolo republiky. Díky Milanovi Náhlíkovi který celou akci před třemi lety vymyslel letos již víme co všechno a jak je zapotřebí připravit a domluvit. Trasa obletu je jasná, všechny zastávky předem projednány, doprovodné vozidlo se zásobou benzinu je připravené a i počasí jsme si nahoře objednali. V pátek 16. června do Hor přilétli tři zástupci z Moravy Jenda Pálka,Peťa Bačík a Radovan Salčák a ze Žatce přilétl Pepa Jesínek.
I Den :17.6. Hory-Erpužice-Staňkov-Strakonice. V sobotu ráno startujem. Počasí na rovinu nic moc, docela čerstvý severozápadní vítr a základny pod 400 metrů,ale jdeme na to. Na okruhu jsme se srovnali do forma
ce a hurá na trať. Přes Termál, Vary a Varské letiště letíme do Erpužic a byla to palba. V Erpužicích jsme coby dup. Zde se přidaly další 3 UL a letíme dál. Přes Staňkov do Strakonic. Základny mraků se poněkud zvedly, ale vítr je stále svižný a cesta vesele odsejpá. Po přistání ve Strakonicích následuje obvyklý rituál. Řádně ukotvit stroje, ubytovat se a hurá do města. Napapat, prohlédnout město a zpátky na letiště. V letištní hospůdce bylo dobře. Dobrá ba přímo skvělá společnost, dobré pivko a k tomu ještě živá hudba. Bylo to prima a nechybělo nám nic.
II Den: 18.6 Strakonice-Kramolín-Jindříchův Hradec-Znojmo Ráno jak je u nás zvykem startujem před sedmou na Kramolín, Jindřichův 
Hradec a neděli končíme ve Znojmě. Jako vodicí kačer jsem se neosvědčil protože proti horizontu jsem prý špatně vidět, tak tuto funkci ke všeobecné spokojenosti převzal Martin Černý na svém Minimaxu. V Kramolíně pouze technická zastávka. Jindřichův Hradec prohlídka města s obídkem a večerní přeskok přes Vysočinu do Znojma a kupodivu stále po větru. Doprovod nám dělal okolo nás kroužící Karel Příhoda který nám ze Znojma vyrazil naproti. Znojmo jako vždy paráda. Většina výpravy je ubytována v letištním penzionu který byl roky mimo provoz a zbytek v chatičce Jirky Matuly. Navečer ještě přilétl bzučící ne čmelák, ale Znojemský pan farář na paraglajdu. Legendární to postava o které jsme zatím většinou jen slýchávali. Tentokrát jsme se konečně potkali. Večer pod pergolou byl příliš krátký. Bylo o čem vyprávět, na co vzpomínat a bylo čemu se smát.
III Den:19.6. Znojmo-Kraví Hora-Kroměříž-Přerov Ráno v pondělí klasika. Start v sedm, plechové nebe a bezvětří. Pan farář se s námi přišel rozloučit a zatím co bzučí na paraglajdu okolo letiště naše výprava odlétá dá
l. Kraví Hora, Kroměříž a Přerov. Na Kraví Hoře Mírovo bratranec nazval jeho letadélko ošklivou krabicí od bot, ale létá krásně. V Kroměříži na nás čekal Pavel Březina s kameramanem jak jinak než ve virníku. Kameraman natáčel z dronu kterého jsem se při přistání docela lekl. Krátký přeskok do Přerova a byli jsme v království Pavla Březiny. Název Nirvána je přiléhavý. Je to nirvána pro všechny co jsou nakažení lítacím bacilem. Splnění Pavlovo létacích snů není jen pro Pavla, ale tyto sny dokázal splnit i stovkám dalších adeptů ať na padáku nebo ve virníku. Pavel nás provedl takřka celou firmou. Výroba krosen, výroba a montáž virníků, vše ochotně vysvětlil a ukázal. Jenom dveře
vývojové dílny zůstaly zavřené. Co tam asi tak může připravovat? Na Václaváku už byl virníkem na kávičce a na dotazy co chystá za další bombu se jenom potutelně usmívá. Uvidíme časem. Skvělou večeři u bazenu trošičku narušoval pouze bzukot parakrosny poletující okolo nás. Pilot si evidentně užíval večerní brouzdání vzduchem a také to docela dobře uměl.
IV Den: 20.6. Přerov-Slušovice-Žamberk Úterní ráno opět klasika. Plechové nebe, bezvětří a od samého rána hic. V plánu jsou Slušovice a Zábřeh. Slušovické letiště muselo být svého času parádní, ale dnes působí smutným opuštěným dojmem. Když letíme okolo Mošnovského CTR tak již fouká jižní vítr, ale stále pohodička. Pobyt na letišti Zábřeh byl poznamenán obrovským hicem. Psi se prali o chládek a přežít se dalo jen po krk v požární nádrži nebo v místním řeznictví kde skvěle vařili a večer když hic trochu povolil, tak na zahrádce místní hospůdky.
V Den: 21.6. Žamberk- Oáza-Letovice Ve středu r
áno již nebe plechové nebylo. Přes Jeseníky lezli bubáci a nasouvala se nějaká frontička. Kousek za kopcema to ještě bylo živoučké, ale nad Oázou-Dětřichovem už byl zase klídek. Oáza je letišťátko jako ze sna. Je tam krásně, majitel je přívětivý a jeho přítelkyně je doopravdy kus. Co naplat zdržovat se moc nemůžem, tak hupky do Letovic než se probudí termix. Peťa Bačík hned po startu dostal žihadlo a v Letovicích přistál s lehce křivým úsměvem a cituji : Tož opíchala mě ku.... ,.takovou jsem tedy nechtěl. Hic už není jako včera, ale i tak naše první cesta vede k vodě na nádrž Křetínka. Teprve po řádném ochlazení je na řadě oběd. V podvečerním olejíčku pár kamarádů skotačí ve vzduchu okolo letiště. Zřejmě toho mají ještě málo.
VI Den: 22.6. Letovice-Ústí n.Orlicí-Chvojenec Čtvrteční ráno je opět plechové nebe, dohlednost až do aleluja a klid. To jsme ještě nevěděli, že je klid před bouří. V plánu je Ústí nad Orlicí a Chvojenec. Po startu z Letovic se celá skupina ve volné formaci vznáší za vodicím kačerem Martinem a je to opět paráda. Kocháme se. Jindra fotí a filmuje zkrátka pohoda. Před Českou Třebovou nás s dostatečným odstupem podlétl Péťa Bačík a kus před námi začal stoupat. Stačil jsem jen prohodit bude a vrtulák už jsem říct nestačil. A byl! Pravé ucho
nám upadlo a následoval rozjezd jako na tobogánu. Hned jsme s Jindrou byli probuzení a ve střehu. Jeník který letěl za námi litoval, že nemá kameru. Prý to bylo moc pěkné. Náčelník v Ústí nad Orlicí si vzal volno aby viděl naší skupinu a mohl nás pozdravit. Po krátké zastávce pokračujeme dál na Chvojenec. Během kochání jsem opět ztratil vodicího kačera a ve snaze dohnat jsem všechny předehnal. Alespoň měl Jindra čas v klidu nafotit přílet celé skupiny. Ve Chvojenci u Mádlíků bylo dobře jako vždy. Vlastíkovo Miluška se o celou naší smečku starala jako o vlastní. Odpoledne jsme dali koupaliště a večer ve stínu pípy (lípy) poletový rozbor.
VII Den:23.6 Chvojenec-Vrchlabí-Všeň- Ústí n.Labem Páteční ráno je mokré. Celou noc se honily bouřky a docela v
ydatně lilo. Mraky jsou docela nízko, ale ještě se pod ně vejdem. Co se dá dělat z plánu vypouštíme Vrchlabí a letíme rovnou do Všeně. Jindra za mnou trochu nervozně poposedával a párkrát se zeptal jestli má před přistáním počítat klasy, ale stále to šlo. Všeň, letišťátko na okraji ATZ Mnichovo Hradiště
. Trvalo to jen pár minut přez hodinu a všichni bez problémů nebo bloudění sedíme ve Všeni. Rozhodnutí vypustit další plánovaný cíl Ústí nad Labem bylo jednomyslné. Mraky byly příliš nízko na cestu do kopců. Na letiště nás přijel na pionýru pozdravit místní nestor a stále létající pilot rogala Honzík Ru''cker 92 let. Navečer se péče o nás ujal Petr Kazda a zase bylo dobře a ke spokojenosti nám nic nechybělo.
VIII Den: Ústí n.Labem-Charvátce-Žatec-Hory A je tady sobota. Poslední den našeho putování. Příděl sluníčka a větru v zádech případně bezvětří je evidentně vyčerpán. Předpověď slibuje silný protivítr, takže tentokrát startujem již v šest než se vítr rozjede. Letíme přímo do Žatce. Při přeletu Českého ráje prolétáme hejnem balonů. Vypadá to skoro jako by tam bylo hnízdo. Bylo jich 16 a byla to paráda. V Žatci nastává loučení a rozlétáme se na domovská letiště Erpužice, Hory a Vroutek. Loučení v pergole Žateckého letiště se kapku protáhlo a na poslední etapě jsme si díky tomu užili ne jenom silný protivítr, ale i výživnou termiku. Dobře nám tak a bylo to maso. I tak všichni před polednem byli bezpečně doma.
Co říct na závěr? Letošní oblet se mimořádně vydařil. 
Zúčastnilo se 13 MZK a 8 UL Počasí bylo celý týden jako z partesu. Nalétali jsme 14,7 hod a 1282 km. Na všech letištích ať se jednalo jenom o zastávku či nocleh jsme byli přijati vstřícně a vlídně a za to si všichni zaslouží veliké poděkování. Až přiletíte k nám do Hor, přivítáme Vás stejně. Parta lítačů byla super. Nováčci, kteří letěli prvně získali zkušenosti, o kterých při létání okolo komína nemůžou mít ani tušení. Všem zúčastněným vyhovoval zavedený denní režim: ráno přelet, odpoledne koupačka a večer poletový rozbor (ve stínu pípy). Z fotek je zřejmé, že si všichni zúčastnění užívali celý týden naplno. Zkrátka lze konstatovat, že chybu udělal každý, kdo se nezúčastnil. Ahojky za LSH Karel Kaštánek
Ahoj posílám odkazy na foto.
http://prodoma.rajce.idnes.cz/Oblet_Ceske_Republiky_2017_z_fotaku/
http://prodoma.rajce.idnes.cz/Oblet_Ceske_Republiky_2017_z_kamery/
J.R.