27.6.2017- Pozvánka  Šumava je krásná.. Klikni na obrázek pro zvětšení.

27.6.2017 - Dnes nás navštívil 99000 originální návštěvník. Děkujeme.

27.6.2017 - Letecký den Cheb 2017.   Zároveň 100. výročí vzniku prvního vojenského letiště na našem území..V sobotu 24.6.2017 jsme ráno letěli na tuto akci. Velmi podařená akce na našem západním konci republiky. Fotogalerie ZDE. Milan.

22.6.2017 - Zde je článek Jirky Maška o jeho zážitcích z Obletu republiky 2017.

Lipno s mezipřistáním.Na neděli jsme přespali na letišti ve Strakonicích. Rogalisti chtěli na další štaci do Kramolína vyletět už v sedm ráno, což bylo na mně trochu moc brzo, tak jsem se s nimi rozloučil, zamával na startu a šel si dát ještě něco dobrého k snídani. Z večera jsem měl vymyšlenou trasu, že se zaletím podívat na Lipno a spolu se sejdeme zase až v Jindřichově Hradci. Odstartoval jsem v klidu v půl deváté na předpokládaný asi hodinový let. Cesta začala ubíhat podle plánu, Žabža si spokojeně vrčel a jižním směrem ukrajoval metr po metru ještě úplně klidného vzduchu. Když se začala blížit Šumava, musel jsem podstatně přidat plyn a začít stoupat, protože na vršky některých kopců, co jsem míjel, jsem se nedíval shora, což pilota vždycky tak nějak znervózní. Nastoupal jsem do dvanácti set metrů, abych měl zas přehled a začal točit levou zatáčku k Lipnu, které už bylo na dohled. Prolétl jsem podél skoro celé přehrady, kochal se pohledem na jeho klidnou lesklou hladinu rozlévající se do mnoha meandrů. Sledoval jsem počínající život na břehu i osamělé loďky na vodě a představoval si, jako že přelétám kanál La Manche a z dálky mne vítají bílé Doverské útesy. Jednou se tam se Žabžou určitě podíváme. Ale to už se blíží konec nebo spíš ústí Lipna a s ním i městys Frymburk jako další otočný bod. Takže si rovnám mapu do směru, koutkem oka kontroluji přístroje. A něco se mi nezdá na ukazatelích paliva. Jeden ukazuje víc než druhý a to by neměl. U propojených nádrží stejně jako u spojených nádob by čerpáním mělo ubývat stejnoměrně. Něco se tam děje nepěkného. Tak co s tím a co teď ve vzduchu udělat, benzínu jsem měl celkem natankováno dostatek, ale tím, že se použitelná část pokrátila na polovinu, vznikl jistý problém. Na cestu až do Jindřichova Hradce, kde jsme měli s klukama spicha před přeletem do Znojma, to vyjde možná, a jestli, tak se štěstím, a to jsem riskovat nechtěl. Tak zase koukám do mapy a hledám nejbližší možnost kam doletět. Ejhle hned u Frymburku by měla být plocha pro slz. Točím stoosmdesátkou zpátky a koukám a koukám, kde bych viděl místo připomínající vhodnou plochu. Jdu níž, oblétávám dokola a ještě jednou ale nic nevidím. Ono to shora vypadá úplně jinak. Když člověk stojí na zemi na letišti tak si říká, že tohle přeci nemůže nikdo přehlédnout. Ale shora, když pilot vidí samou zelenou, tedy pole louky pastviny, sem tam kus lesa, se to v tom úplně snadno ztratí. Zvlášť když je kolem kopcovitý terén a člověk si marně láme hlavu, kde by to mohlo být. Ona tam je, ale až na kopci u Blatné bývalá práškařská dráha. Ale já jsem ji neviděl, přehlédl, prostě nenašel. Tak zpátky nahoru nastoupat do kurzu a cestou dál něco musím najít. Další slz plocha neměla být daleko. U Kaplice, což mělo být asi deset minut. A hned při trase letu, takže jsem si ani nemusel zalétnout. Blížím se ke Kaplicím, stahuji plyn a koukám a koukám a zase koukám, druhý oblet kolem dokola, zase jdu níž, abych lépe viděl, ale zase nic. Už jsem si říkal, že jsem úplně levej a slepej, když nejsem schopen najít ani druhé letiště. My v Horách máme taky slz, ale označenou tak, že se snad přehlédnout nedá, tak nevím. Opět a znova orientuji mapu, jestli jsem správně, i navigace ukazuje, že zrovna mířím přímo na ní. No asi bych se i přiklonil k tomu, že by to mohla být ona i poblíž stojící budovy by mohly představovat hangár, jen kdyby se na konci té louky nepásly krávy. Nic proti těm zvířátkům nemám, na talíři je úplně zbožňuji, ale při představě, že mne hned po přistání přijde přivítat nasranej bejček, kterého jsem vyrušil od líného přežvykování, mne vůbec neláká. Tak zase nic. Ale to už momentálním zklamáním nad neúspěšným hledáním ploch, jsem pojal podezření, že bych ani jinde nemusel být úspěšný, a i protože předchozím kroužením jsem spotřeboval další palivo, jsem se operativně rozhodl vybrat si vhodnou louku a přistát tady. Zase jsem si nastoupal a našel místo, které jsem již při prvním průletu považoval za to, co hledám. Předpisově pro bezpečnostní přistání jsem ji zblízka asi v padesáti metrech nalétl, abych si ji prohlédl. Ok, vyhovuje, jen si musím dát pozor na ohradník, jdu na ni. Nalétnu si kousek dál pro přiblížení a mazlivě klesám. Lesík před loukou docela dává, takže musím řešit razantním skluzem skoro až na zem. Těsně za ohradníkem srovnávám a plynule přecházím do podrovnání. Sakra, louka má mírný sklon a je to trošku s kopce. To nebylo shora úplně vidět, ale je to dlouhý, tak by to mělo vyjít. Sedím, dost to drncá a dojíždím na brzdách, trošku holky dostaly zabrat, ale je to dobrý už stojím na místě. Poslední úkony, vypnout magneta, hlavní vypínač a je to. Odepínám se a vystupuji, abych se porozhlédl, kde to jsem. Na kraji vísky, k prvnímu domu to je necelých sto metrů. Vyndávám kanystr, zabouchnu letadlo a jdu se zeptat, jestli by mi ho někde nepomohli naplnit. Ten první barák se ukázal být penzión Na Samotě, před kterým se zrovna balili nějací hosté, kteří mi poradili, kde najít paní majitelku. Byla zrovna vzadu na zahradě a věšela prádlo. Pozdravil jsem, a zeptal se, jestli by mi byla ochotná pomoci. Vy jste z toho letadla, co nám přistálo vzadu na louce za zahradou, že jo? Viděla jsem letadlo poletovat nad vesnicí, pak bylo najednou ticho, už jsem si říkala, že letělo pryč a najednou koukám, ono nám sedí na louce za barákem. Kdybych nebyla na zahradě možná, že bych si ani nevšimla. Už jsem volala i manželovi, že máme na zahradě letadlo. Prý že kecám, že se jde hned taky podívat. To víte to je tady velká událost, už se mne i sousedka ptala, jestli vím, že jste tu přistál. Potřeboval bych, začal jsem pomalu vyslovovat svou žádost, jestli byste mi nepomohla naplnit tenhle kanystr benzínem. To není problém, sice jezdíme na naftu, ale svezu vás k pumpě. Jsme tady na penziónu zvyklí poskytnout služby našim hostům, tak vás tam ráda svezu. Vyjeli jsme, po cestě jsme povídali o tom, co a jak se stalo, a za deset minut jsem měl u pumpy kanystr plný. Při placení jsem přibral ještě za ochotu pro paní majitelku lahev vína, kterou vehementně odmítala, takže jsem ji musel nenápadně schovat za sedadlem, aby neviděla, že ji tam nechávám. Při příjezdu zpátky k penziónu mi nabídla pozvání na čaj, což jsem rád přijal. Čaj byl za chvilku hotový, k němu se na stole objevili sušenky a za chvíli dorazil i pan manžel, pro kterého bylo přistání letadla na vlastním pozemku taky ohromná událost. Takže jsem měl možnost ještě jednou převyprávět, co a jak se stalo. Na oplátku mi vysvětlili, jak to je nebo spíš bylo s tou přistávací plochou. Ona tam u těch budov a krav skutečně i byla, dokonce si tam nechali přivézt i hangár na složení. Jenže ten jim prý někdo hned za dva dny ukradl. Prostě prý přijely kamiony, naložily hangár, jak byl ještě složený na paletách a zem se po něm slehla. Našli ho až asi za půl roku někde na Moravě a dosud to policie šetří. Tak se tam teď už nelétá. S tímto vyprávěním jsem dopil svůj čaj, schroupal dvě nebo tři sušenky a nastal čas vyrazit dál. Paní majitelka mne zase ochotně svezla až na louku přímo k letadlu. Dokonce mi na doplnění benzínu do nádrže v křídle půjčila i schůdky. Prostě handling na úrovni jaký se nevidí na leckterých letištích. Počkala, až doliji poslední kapku, rozloučili jsme se a já se začal chystat na odlet. Ještě jsem si prošel louku od nejzazšího konce, abych si natipoval optimální dráhu pro rozjezd. Tentokrát se sklon louky směrem z kopce hodil do karet. Dokonce i vítr foukal příznivě, sice ne přímo v ose, ale ze směru ano. Naroloval jsem na konec až k ohradníku, třikrát se zhluboka nadechl a dal tam plný plyn. Nejdřív byl mírný dokopec, tak to se Žabžovi moc nechtělo, ale pak jak se to sklonilo směrem dolů, tak se vesele rozeběhl přes všechny ty drncáky a ještě s rezervou se mi ho podařilo odlepit. Krátký rozlet pro získání rychlosti a už jsem přitáhl, aby začal stoupat nad silnici a domečky za ní. Po silnici zrovna projížděla skupinka cyklistů, takže jsem se ještě letmo stihl pokochat jejich vyjevenými výrazy ve tvářích, jak jim pár metrů nad přilbami na plný plyn frčí letadlo. A už byl zase nejvyšší čas zorientovat mapu, načíst terén a vyrazit správným směrem dohnat časovou ztrátu. Vlastně co dohnat ztrátu, nejsme přeci nikde na dostihách. Mám dovolenou, tak si ji můžu užívat, jak chci. A toto byl právě jeden ze zážitků, který do takové správné letecké dovolené patří. Zaletět si kam člověk chce, přistát si, když to jde, pobýt a pohovořit s bližními svými a zase pokračovat dál, vstříc novým zážitkům.

Kluky jsem asi za půl hodinky doletěl stojící zaparkované na letišti v Jindřichově Hradci, kde jsem je pak procházkou z letiště do města našel v jedné příjemné zahrádce na náměstí, kde jsem vše spláchl jednou rychlou kofolou do půl litru a zakončil výborným obědem.

A tak to má být, protože o tom to ultralehké létání podle mne je … Jirka.

Strakonice                                                                 Přistání u penzionu Na Samotě.

Jindřichův Hradec.

Zpět v Horách.

21.6.2017 - Oblet republiky můžete sledovat na tomto odkazu ZDE

20.6.2017 - Odkaz na foto zpravodajství z obletu republiky.ZDE Zatim se nedaři písemné zpravodajství. Milan-

1í.6.2017 - Fotogalerie ze startu obletu a mojí cesty domů. Milan ZDE

18.6.2017 - Oblet republiky 1. Etapa.

Tak to začalo. Sobotní ráno nevěstilo nic dobrého. Už od rána fouká severák a ochladilo se. Start je naplánován na sedmou hodinu. Jak je zvykem, všichni jsou připraveni. Stíháme i malou svačinku a kávu. Startuji první, nabírám výšku, fotím piloty připravené na start. Jakmile jsem zahlásil hotovo, vzlétají jeden za druhým. Ovzduší je rozmixované studenou frontou. Naštěstí silný vítr nám fouká do zad. Trasa je Hory, Erpužice, Staňkov, Strakonice. Letí šest rogal a dva UL letouny. Po divoké jízdě sedáme v Erpužicích. Zdravíme se s místními. Přidávají se k nám tři UL. Po startu se rozdělujeme. Já plus tři letíme rovnou do cíle etapy. Zbytek dělá zastávku na letišti Staňkov. Nakonec se všichni slétáme ve Strakonicích. Místní se nás ujali, ukázali pokojíky a nabídli hangárování. Děkujeme. Pod vedením Míry organizovaně vyrážíme do ruchu města. My zodpovědnější se vracíme k letadlům, vytahujeme karimatky, spacáky a hlídáme stroje. Ostatní mají exkurzi za Švandou dudákem. V podvečer si přichystala nádobíčko místní kapela. Měla zkoušku. Musím říct, že hráli opravdu pěkně. Ráno za kuropění vstáváme a já odlétám domů. Moje cesta vedla přes Rábí, Nýrsko, Domažlice, Chodová Planá a Hory. V půl deváté jsem doma. Ostatní pokračují podle plánu. Teď už budu sledovat jen zpravodajství z dalších etap. Milan.

Fotogalerii zopracovávám přidám později.

Start v Horách.

Erpužice

Staňkov

Servis po příletu do Strakonic.

Potravni a naučná stezka.

Karel ml. také přiletěl.

16.6.2017- Oblet republiky začal. Jak je tradicí oblet začala moravská letka. Vyhodnotili předpovědi počasí a odstartovali čtvrtek. Doletěli do Rokycan, kde přespali. Časne ráno udělali přeskok do Hor. Zde je přivítal Karel, zabezpečil naplnění žaludků a ve finále i nádrží. V pozdní čas, ač jsme nikdo nevěřili, přiletěl Pepa ze Žatce. Večer byl poletový rozbor a šli jsme do hajan. Ráno je start v 7 hodin trasa podle plánu. Milan

                                                  Petr zaplachtoval  a za chvilku vyráží do očerstvovny.

Pepa roluje ke stání.

                      Pepa rozbaluje bagáž.                                                              Jenda láduje palivo po hrdla.

Ještě přivázat.                                                            Radek tak krmí koně.

     Oblet republiky 2017   

Podrobnosti v boční liště Letecké výlety a akce.

12.6.2017 - Horský zpravodaj.. Přikládám pár úlovků z našeho letiště. Milan.

8.6.2017 - Dnes nás navštívil 97000 originální návštěvník. Děkujeme.